Možná je vaším problémem právě práce. Rady našich rodičů i celý vzdělávací systém nás vede k jednomu: poslouchat autority, dělat zadanou práci rychle a pokud možno bez chyb, a že není důležité, jestli nás to baví, ale jestli díky tomu vyděláváme.
Ťukáte si teď na čelo? Pojďme se podívat zpátky do školních lavic. Do školy se prostě musí chodit, za prvé je to dáno zákonem, no a za druhé, bez dostatečného vzdělání nemá člověk šanci najít si dobrou práci a vydělávat dostatek peněz na šťastný život. Co na tom, že nás třeba škola nebavila. Co se počítalo, byly známky. Dobré známky znamenaly šťastnou budoucnost, špatné známky problémy.
A tak se spousta z nás naučila zatnout zuby, udělat co bylo třeba, abychom měli potřebné výsledky a bylo to. Pokud jste se po ukončení studia nechali zaměstnat ve velkém korporátu, který v očích společnosti znamená jistotu práce a kariérního postupu, možná si připadáte zase jako zpátky ve škole.
Společně s vámi tam pracuje velké množství lidí, vztahy s nimi navazujete jenom proto, že se nacházíte v jedné místnosti, jinak by vás ani nenapadlo se s některými z nich bavit. Úkoly vám zadává nadřízená osoba, která kontroluje i jejich plnění a na základě toho jste potom oceněni. Tentokrát už ne známkami, ale finančními bonusy.
Prostor pro kreativitu a sebevyjádření? Nula. Pouze jasně zadaná práce s očekáváním jasných výsledků. Pokud vám to nedělalo radost už ve škole, tak v dospělosti se to jenom těžko změní. Prostor pro navazování kvalitních vztahů a příjemné prostředí? Spíš ne. Důležité je množství odvedené práce, ne vaše duševní pohoda.
Ve velkých korporátech, stejně jako kdekoliv jinde, nemáte ani tu jistotu dlouholeté práce nebo zaručený kariérní růst. Dochází k restrukturalizacím, v rámci úspor se propouští zaměstnanci, a pokud jste pouze průměrný pracovník, motivace firmy ponechat vám vaše místo, je minimální. Korporáty sice nejsou výrobní fabriky, ale v mnoha směrech je připomínají, akorát devizou zaměstnanců nejsou šikovné ruce, ale funkční a přizpůsobivé mozky.